Jdi na obsah Jdi na menu
 


Organické duševní poruchy

20. 5. 2007

Organické duševní poruchy

Tato sekce zahrnuje řadu duševních poruch seskupených na základě prokazatelně společné etiologie onemocnění, poranění nebo jiného poškození mozku, které vede k mozkové dysfunkci. Většina těchto poruch začíná v dospělém nebo pozdějším věku. Zatímco některé z nich jsou podle současných znalostí ireverzibilní a progresivní, jiné jsou přechodné nebo zabírají na běžně dostupné léčebné metody.

Termín „organické“ znamená, že takto klasifikovaný syndrom může být přičítán mozkové nebo systémové nemoci, kterou lze diagnostikovat samostatně. Termín „symptomatické“ se vztahuje na ty organické duševní poruchy, u nichž mozkové postižení je sekundární k systémové nemoci bez mozkové patologie.

Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, většinou chronického nebo progresivního rázu, u něhož dochází ke zhoršení rozličných vyšších kortikálních funkcí, jako jsou paměť (přijímání, uchovávání a vybavování nových informací), myšlení, orientace, chápání, počítání, schopnost učení, řeč a úsudek. Postižený obtížněji vnímá více stimulů současně, např. je pro něho obtížné zúčastnit se konverzace s více osobami a má potíže s přesunem pozornosti z jednoho tématu na druhý. Vědomí není porušené. Zhoršení kognitivních funkcí je obvykle doprovázeno nebo mu někdy předchází zhoršení kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace. Tento syndrom se vyskytuje u Alzheimerovy choroby, u cerebrovaskulárního onemocnění a u jiných stavů, které postihují primárně nebo sekundárně mozek.

Demence způsobuje určité snížení intelektu a obvykle i poruchu v osobních aktivitách denního života, jako jsou mytí, oblékání, jídlo, osobní hygiena, vyměšování a toaleta. Hodně záleží na sociálním a kulturním prostředí, ve kterém pacient žije, jak se toto snížení projevuje. Mohou být přítomny halucinace, bludy nebo deprese.

Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit depresi, která může mít rysy počínající demence, zvláště zhoršení paměti, zpomalené myšlení a nedostatek spontaneity; delirium; mírnou nebo středně těžkou mentální retardaci; stavy spojené s podprůměrnými kognitivními funkcemi, které lze přičíst těžce ochuzenému sociálnímu prostředí a omezenému vzdělání; iatrogenní duševní poruchy následkem medikace.

F00 Demence u Alzheimerovy choroby

Alzheimerova choroba je primární degenerativní onemocnění mozku neznámé etiologie s charakteristickými neuropatologickými a neurochemickými rysy. Začíná obvykle plíživě a pomalu, nepřetržitě se však rozvíjí během několika let. Toto období může být krátké (2–3 roky), ale někdy i mnohem delší. Onemocnění může začít ve středním věku nebo dříve, častěji se však objevuje až ve věku vyšším. U případů začínajících mezi 65–70 lety se obvykle vyskytla podobná demence v rodině, průběh je rychlejší a výraznou charakteristikou je poškození temporálního a parietálního laloku. Vyskytují se porucha fatická a porucha praxe. U případů s pozdějším začátkem bývá průběh pomalejší a je charakterizován povšechnějším zhoršením vyšších kortikálních funkcí. Riziko výskytu Alzheimerovy choroby je vyšší u pacientů s Downovým syndromem.

V mozku jsou charakteristické změny: významné snížení počtu neuronů, zvláště v hipokampu, substantia innominata, locus coeruleus; v temporoparietálním a frontálním kortexu; výskyt neurofibrilárních spletí, tvořených párovitými spirálovými vlákny; argentofilní plaky, které se skládají hlavně z amyloidu a ve svém vývoji vykazují jistou progresi (je však známo, že existují i plaky bez amyloidu); granulovakuolární tělíska. Byly zjišteny i neurochemické změny. Ty zahrnují významné snížení enzymu cholinacetyltransferázy, samotného acetylcholinu a ostatních neurotransmiterů a neuromodulátorů.

V současné době je demence u Alzheimerovy choroby ireverzibilní.

F00.0 Demence u Alzheimerovy choroby s časným začátkem

Demence u Alzheimerovy choroby, začínající před věkem 65 let, mají relativně rychle se zhoršující průběh s výraznými četnými poruchami vyšších kortikálních funkcí. Ve většině případů začínají v průběhu nemoci poměrně brzy afázie, agrafie, alexie a apraxie.

F00.1 Demence u Alzheimerovy choroby s pozdním začátkem

Demence u Alzheimerovy choroby, kde lze pozorovat klinické příznaky po 85. roce a většinou kolem 80 let nebo později, s pomalou progresí a obvykle se zhoršením paměti jako základním rysem.

F00.2 Demence u Alzheimerovy choroby, atypický nebo smíšený typ

Zde se klasifikují demence, které neodpovídají popisu ani kritériím uvedeným pod F00.0 nebo F00.1. Také sem patří smíšená demence Alzheimerova typu s vaskulární demencí.

F01 Vaskulární demence

Vaskulární (arteriosklerotická) demence, která zahrnuje multiinfarktovou demenci, se liší od demence Alzheimerova typu začátkem, klinickými rysy a pozdějším průběhem onemocnění. Typické pro anamnézu jsou ischemické ataky přechodného rázu s krátce narušeným vědomím, přechodnými parézami nebo ztrátou vidění. Demence může také následovat po několika akutních cerebrovaskulárních příhodách nebo po jednom větším záchvatu (méně často). Potom je zřejmé jisté zhoršení paměti a myšlení. Začátek může být náhlý, po jedné určité ischemické epizodě nebo se demence vyvine postupně. Demence vzniká po infarktech mozku vlivem vaskulárního onemocnění, včetně hypertenzní cerebrovaskulární arteriosklerózy. Infarkty jsou většinou malého rozsahu, jejich projevy se však kumulují. Zhoršení kognitivních funkcí není obvykle rovnoměrné, takže se mohou vyskytnout ztráta paměti, zhoršení intelektu a ložiskové neurologické příznaky. Náhled a úsudek mohou být poměrně zachovány. Pravděpodobnost diagnózy zvyšují náhlý začátek nebo postupná deteriorace, jakož i přítomnost ložiskových neurologických obtíží a příznaků. V některých případech může být diagnóza potvrzena jen počítačovou tomografií nebo sekčním nálezem. Přidružené rysy jsou hypertenze, karotický šelest, emoční labilita s přechodnou depresivní náladou, pláčem nebo záchvaty smíchu, přechodné epizody zastřeného vědomí nebo delirium, často vyvolané dalšími mozkovými infarkty. Osobnost bývá poměrně zachovaná, ale v některých případech může být zřejmá změna osobnosti s apatií nebo dezinhibicí, nebo zvýrazněním dřívějších povahových rysů, jako jsou egocentrizmus, paranoidní postoje nebo iritabilita.

F01.0 Vaskulární demence s akutním začátkem

Obvykle se rychle rozvíjí po několika záchvatech vyvolaných buď trombózou, embolií nebo krvácením do mozku. Ve vzácných případech může být příčinou této demence jediný větší mozkový infarkt.

F01.1 Multiinfarktová demence

Začíná postupně po několika malých ischemických epizodách, které způsobují nahromadění lakun v mozkovém parenchymu.

F01.2 Subkortikální vaskulární demence

V anamnéze mohou být hypertenze a ohniska ischemického poškození hluboko v bílé hmotě mozkových hemisfér, pro které svědčí klinický nález a která mohou být potvrzena počítačovou tomografií. Mozkový kortex je obvykle zachován, což kontrastuje s klinickým obrazem, který se může velmi podobat demenci Alzheimerova typu.

F01.3 Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence

Podezření na smíšené kortikální a subkortikální komponenty u vaskulárních demencí můžeme vyvodit z klinických rysů a výsledků vyšetření.

F02 Demence u chorob klasifikovaných jinde

Případy demence, ke kterým dochází nebo se předpokládá, že k nim dochází z jiných příčin, než jsou Alzheimerova choroba nebo cerebrovaskulární onemocnění. Onemocnění může začít v kterémkoli věku, i když zřídka ve stáří.

F02.0 Demence u Pickovy choroby

Přítomnost postupně se rozvíjející demence, začínající ve středním věku (obvykle mezi 50. a 60. rokem), charakterizované pomalu postupujícími změnami charakteru a společenským úpadkem. Demence vede ke zhoršení intelektu, paměti a řečových funkcí, s apatií, euforií, emoční otupělostí a zhoršením sociálního chování, a někdy extrapyramidovými příznaky. V sekčním nálezu je selektivní atrofie frontálních a temporálních faloků, ale bez zmnožení argentofilních plak a neurofibrilárních shluků, které lze pozorovat u normálního stárnutí. Případy s dřívějším začátkem mají tendenci k horšímu průběhu. Přímému zhoršení paměti často předcházejí sociální projevy a změna chování.

F02.1 Demence u Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby

Rychle progredující demence s rozsáhlými neurologickými příznaky, které vznikají na základě neuropatologických změn (subakutní spongiformní encefalopatie), o nichž se předpokládá, že je vyvolává přenosné agens. Onemocnění obvykle začíná ve středním a pozdějším věku, typicky v páté dekádě, ale může se vyskytnout i kdykoliv v dospělosti, je doprovázeno nebo následováno četnými neurologickými příznaky. Obvykle se objevuje progresivní spastická paralýza končetin, doprovázená extrapyramidovými příznaky s tremorem, rigiditou a choreatickými pohyby. Jindy se mohou vyskytnout ataxie, zrakové selhání, svalové fibrilace a atrofie centrálních motorických neuronů. Průběh je subakutní. Nemoc končí smrtí za 1–2 roky.

F02.2 Demence u Huntingtonovy choroby

Demence je jedním z projevů celkové degenerace mozku. Porucha se přenáší jediným autozomálním dominantním genem. Příznaky se typicky objevují ve třetí a čtvrté věkové dekádě. Výskyt u obou pohlaví je pravděpodobně stejný. V některých případech mohou být prvními příznaky deprese, úzkost nebo čistá paranoidní porucha, doprovázená změnou osobnosti. Postup je pomalý a končí smrtí obvykle do 10–15 let.

Pro tuto chorobu svědčí spojení choreatických poruch hybnosti, demence a familiárního výskytu Huntingtonovy choroby, i když se nepochybně vyskytují i případy sporadické. Časné příznaky jsou bezděčné choreiformní pohyby obličeje, rukou, ramen nebo při chůzi. Obvykle předcházejí demenci a pouze vzácně se objevují, až když je demence velmi pokročilá. Mohou převládat i jiné motorické fenomény, a to když nemoc začne v neobvykle mladém věku (např. striátová rigidita) nebo ve stáří (např. intenční třes).

Demence je charakterizovaná převládajícími poruchami funkcí frontálního laloku s relativním zachováním paměti v raném stadiu.

F02.3 Demence u Parkinsonovy choroby

Demence se rozvíjí v průběhu již zjištěné Parkinsonovy choroby, zvláště její těžké formy. Zatím nebyly dokázány žádné zvlášť významné specifické rysy. Je prokázáno, že může být projevem některé z těchto chorob, které se mohou vyskytnout spolu s Parkinsonovou chorobou.

F02.4 Demence u infekce HIV

Porucha charakterizovaná kognitivním deficitem, který splňuje diagnostická kritéria pro demenci, přičemž není souběžně přítomna jiná choroba, která by mohla nálezy vysvětlit. HIV demence se typicky projevuje stížnostmi na zapomnětlivost, pomalostí, špatným soustředěním a potížemi při řešení problémů a při čtení. Běžné jsou apatie, snížená spontaneita a sociální stažení. U menšiny jedinců se může nemoc projevovat atypicky jako afektivní porucha, psychóza nebo záchvaty. Tělesné vyšetření často odhalí tremor, poruchu diadochokinézy, poruchu rovnováhy, ataxii, hypertonii, povšechnou hyperreflexii, deliberaci a poškození frontálního laloku a poruchu očních pohybů při sledování předmětů.

U dětí se také rozvíjí vývojová porucha, charakterizovaná zpožděním ve vývoji, hypertonií, mikrocefalií a kalcifikací bazálních ganglií. Na rozdíl od dospělých se neurologické potíže vyskytují nejčastěji bez přidružených infekcí a neoplazmat.

HIV demence obvykle, ale ne vždy, rychle (několik týdnů až měsíců) progreduje k těžké globální demenci, mutizmu a smrti.

F02.8 Demence u ostatních chorob klasifikovaných jinde

Demence se může vyskytnout jako projev nebo následek různých mozkových nebo somatických poruch. Pro specifikaci etiologie by měl být uveden též kód MKN-10 pro základní onemocnění.

Zahrnuje demenci u: intoxikace CO (T58), cerebrální lipidózy (E75.–), epilepsie (G40.–), progresivní paralýzy (A52.1), hepatolentikulární degenerace (E83.0), hyperkalcemie (E83.5), hypotyreoidizmu (E00.–, E02), intoxikací (T36–T65), roztroušené sklerózy (G35), neurosyfilis (A52.1), nedostatku niacinu (pellagra) (E52), polyarteritis nodosa (M30.0), systémového lupus erythematodes (M32.–), trypanosomiasis (africké B56.–, americké B57.–), nedostatku vitaminu B12 (E53.8).

F04 Organický amnestický syndrom jiný, než vyvolaný alkoholem a jinými drogami

Syndrom výrazného narušení recentní a dlouhodobé paměti, zatímco okamžité vybavování je zachováno. Významně je snížena schopnost naučit se novou látku a z toho plynoucí anterográdní amnézie a dezorientace v čase. Je také přítomna retrográdní amnézie různého stupně, její rozsah se však může v průběhu doby zmenšovat, jestliže léze nebo patologický proces má tendenci se zlepšovat. Význačným, avšak ne vždy přítomným rysem mohou být konfabulace. Vnímání a ostatní kognitivní funkce, včetně intelektu, nejsou obvykle narušeny, a tím se porucha paměti jeví obzvlášť nápadná. Prognóza závisí na průběhu základní léze, která typicky postihuje hypotalamicko-diencefalický systém nebo hipokampální krajinu. V zásadě je možné téméř úplné uzdravení. Zahrnuje Korsakovův syndrom nebo psychózu nealkoholickou.

F05 Delirium jiné než vyvolané alkoholem a jinými drogami

Etiologicky nespecifikovaný organický mozkový syndrom, charakterizovaný současnými poruchami vědomí a pozornosti v kontinuu od zastření do kómatu, snížená je schopnost řídit, zaměřovat, udržet nebo přesouvat pozornost. Narušeno je vnímání, vyskytují se iluze a halucinace, nejčastěji zrakové, zhoršení abstraktního myšlení a chápání s přechodnými bludy nebo bez nich, typicky s určitým stupněm inkoherence, zhoršení okamžité výbavnosti a krátkodobé paměti, dlouhodobá paměť zůstává poměrně nedotčena, dezorientace časem, u těžších případů i místem a osobou. Narušeno je i psychomotorické chování, emoce nebo cyklus spánek-bdění (nespavost, v těžších případech i úplná ztráta spánku nebo spánková inverze, denní ospalost, noční zhoršování příznaků, znepokojivé sny nebo noční můry, které po probuzení mohou pokračovat jako halucinace). Může se vyskytnout v kterémkoli věku, ale nejčastěji se objeví po 60. roce. Delirózní stav je přechodný a jeho intenzita kolísá. Většina případů se uzdraví do 4 týdnů nebo dříve, avšak nejsou neobvyklá ani deliria s kolísavou intenzitou, trvající až 6 měsíců, zvláště když vzniknou při chronické jaterní lézi, rakovině nebo subakutní bakteriální endokarditidě. Delirózní stav může nasedat na demenci nebo do demence přejít.Začátek je obvykle rychlý, průběh během dne kolísá a celkově stav trvá nejdéle 6 měsíců.

F05.0 Delirium bez přítomnosti demence

F05.1 Delirium nasedající na demenci

F06 Jiné duševní poruchy vznikající následkem onemocnění, poškození nebo dysfunkce mozku, nebo následkem somatického onemocnění

Tato kategorie zahrnuje různé stavy, které kauzálně souvisejí s dysfunkcí mozku v důsledku jeho primárního nebo systémového onemocnění postihujícího mozek sekundárně, endokrinních poruch, jako Cushingův syndrom, jiných somatických onemocnění a některých exogenních toxických látek nebo hormonů.

Nemoci, o kterých je známo, že zvyšuji relativní riziko vzniku syndromů uvedených v této rubrice, jsou epilepsie, limbická encefalitida, Huntingtonova choroba, poranění hlavy, novotvary mozku, extrakraniální novotvary s působením na CNS (zvláště karcinom pankreatu), vaskulární mozkové onemocnění, léze nebo malformace, lupus erythematodes nebo jiné kolagenní nemoci, endokrinní nemoci (zvláště hypotyreoóza a hypertyreóza, Cushingův syndrom), metabolické poruchy (hypoglykemie, hypoxie), tropické infekční a parazitární nemoci (trypanosomiasis), toxické účinky nepsychtropních léků (propranolol, L-dopa, metyldopa, steroidy, antihypertenziva, antimalarika).

F06.0 Organická halucinóza

Porucha s trvajícími nebo navracejícími se halucinacemi, obvykle zrakovými nebo sluchovými, které vznikají při jasném vědomí a které subjekt může nebo nemusí jako takové rozpoznat. Může dojít k bludnému zpracování halucinací, ale často je zachován náhled.

 

F06.1 Organická katatonní porucha

Porucha, při níž je snížená nebo zvýšená motorická aktivita, spojená s katatonními příznaky. Krajní stupně psychomotorické poruchy se mohou střídat. Předpokládá se, že encefalitida a otrava kysličníkem uhelnatým se sdružují s tímto syndromem častěji než jiné organické příčiny.

F06.2 Organický syndrom s bludy (schizoformní)

Porucha, při níž v klinickém obraze převládají trvalé nebo navracející se bludy. Bludy mohou být doprovázeny halucinacemi, ale nejsou omezeny na jejich obsah. Mohou být přítomny rysy připomínající schizofrenii, jako např. bizarní bludy, halucinace nebo porucha myšlení. Vědomí a paměť nesmí být narušeny. Zahrnuje paranoidní a paranoidně halucinatorní organické stavy a schizoformní psychózu u epilepsie.

F06.3 Organické afektivní poruchy

Poruchy charakterizované změnou nálady nebo afektivity, obvykle doprovázené změnou v povšechné úrovní aktivity. Běžným příkladem je postinfekční deprese (např. po chřipce).

F06.30 Organická manická porucha

F06.31 Organická bipolární porucha

F06.32 Organická depresivní porucha

F06.33 Organická smíšená afektivní porucha

F06.4 Organická úzkostná porucha

Porucha charakterizovaná podstatnými rysy generalizované úzkostné poruchy, panickou poruchou nebo jejich kombinací. Vzniká však jako následek organické poruchy, která může být příčinou mozkové dysfunkce (např. temporální epilepsie, tyreotoxikózy nebo feochromocytomu).

F06.5 Organická dissociativní porucha

F06.6 Organická emoční labilita nebo astenická porucha

Porucha charakterizovaná zřetelnou a trvalou emoční inkontinencí nebo labilitou, únavností nebo různými nepříjemnými tělesnými pocity (např. závratí) a bolestmi, jejichž přítomnost je připisována organické poruše. Soudí se, že se tato porucha vyskytuje častěji v souvislosti s cerebrovaskulárním onemocněním nebo hypertenzí než s jinými příčinami.

F06.7 Mírná kognitivní porucha

Tato porucha může předcházet, doprovázet nebo následovat širokou škálu infekcí a somatických poruch jak mozkových, tak systémových (včetně HIV infekce). Přímý neurologický průkaz mozkového postižení nemusí být nutně přítomen. Přesto může být zřejmá tíseň a narušení obvykle příjemných aktivit.

Hlavními rysy jsou stížnosti na zhoršení výkonu myšlení a paměti, zapomnělivost, potíže s učením a zhoršenou schopnost soustředit se na úkol déle než krátkou dobu. Nové učení se zdá subjektivně obtížné, i když objektivně je test výkonnosti v normě.

F06.8 Jiné specifikované organické duševní poruchy při poškození a dysfunkci mozku a somatickém onemocnění

Příkladem je abnormální nálada vyskytující se během léčby steroidy nebo antidepresivy.

F07 Poruchy osobnosti a poruchy chování vyvolané onemocněním, poškozením nebo dysfunkcí mozku

Změna osobnosti a chování může být reziduální nebo průvodní porucha, která následuje nebo doprovází onemocnění, poškození nebo dysfunkci mozku.

F07.0 Organicky podmíněná porucha osobnosti

Tato porucha je charakterizovaná významnou změnou obvyklého vzorce chování u premorbidní osobnosti. Změna se týká především projevů emocí, potřeb a impulzů. Kognitivní funkce mohou být narušeny většinou nebo výhradně v oblasti plánování vlastní činnosti a anticipace jejich pravděpodobných osobních nebo sociálních důsledků, jako je tomu např. u tzv. syndromu frontálního laloku. Nyní je však známo, že se tento syndrom nevyskytuje pouze u lézí frontálního laloku, ale také u lézí jiných vymezených oblastí mozku.

Trvale bývá snížená schopnost vytrvat u zaměřené činnosti, zvláště časově náročnější, s pozdějším dosažením cíle, změněné emoční chování charakterizované emoční labilitou, povrchní a bezdůvodnou veselostí (euforie, nepřiměřené vtipkování) a náhlou změnou nálady do iritability a krátkých výbuchů zloby a agrese; v některých případech může být význačnějším rysem apatie, sklon k impulzivnímu jednání, aniž jsou brány v úvahu důsledky tohoto chování nebo společenské konvence (antisociální jednání, jako jsou krádeže, nevhodné sexuální návrhy, hltavé jedení nebo zanedbávání osobní hygieny), narušené kognitivní funkce, projevující se podezíravostí nebo paranoidním myšlením a nebo nadměrným zaujetím pro jediné, obvykle abstraktní téma (např. náboženství, co je „správné“ a „nesprávné“), nápadná změna, pokud jde o rychlost a tok řeči s rysy, jako jsou zabíhavost, rozvláčnost, ulpívání a grafomanie, změněné sexuální chování (hyposexualita nebo změna sexuální preference).

Zahrnuje syndrom frontálního laloku, syndrom limbické epilepsie, syndrom po lobotomii, organickou pseudopsychopatickou osobnost, stav po leukotomii a organickou pseudoretardovanou osobnost.

F07.1 Postencefalitický syndrom

Patří sem změna chování jako reziduální stav po proběhlé encefalitidě, ať už virové nebo bakteriální. Příznaky jsou nespecifické a jsou u různých osob různé. Liší se také podle infekčního činitele a podle věku nemocného v době infekce. Syndrom je reverzibilní, čímž se hlavně liší od organické poruchy osobnosti.

Onemocnění se může projevovat celkovou malátností, apatií a iritabilitou, určitým zhoršením kognitivních funkcí (potíže s učením), poruchami spánku a příjmu jídla, změnami v sexualitě a v sociálním úsudku. Mohou se vyskytnout též různé reziduální neurologické dysfunkce, jako jsou obrny, hluchota, afázie, konstrukční apraxie, akalkulie.

F07.2 Postkomoční syndrom

Syndrom vzniká po poranění hlavy (obvykle natolik vážném, že dochází k bezvědomí) a projevuje se příznaky, jako jsou bolest hlavy, závrať (která však nemá rysy skutečného vertiga), únava, iritabilita, poruchy koncentrace a potíže s řešením duševních úkolů, zhoršení paměti, nespavost a snížená tolerance ke stresu, emočnímu vzrušení nebo alkoholu. Tyto příznaky mohou být doprovázeny pocity deprese nebo úzkosti, vyplývajícími z poruchy sebehodnocení a z obavy, že poškození mozku je trvalé. Takové pocity zhoršují původní příznaky a vzniká tak začarovaný kruh. Někteří nemocní se stávají hypochondrickými, pouštějí se do pátrání po diagnóze a léčivých prostředcích a mohou přijmout trvalou roli nemocného.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

organicka afektivni porucha -F06,3

(olga, 19. 11. 2009 12:17)

To je diagnoza, ktoru urcil lekar vo FN na Karlovom nam. Ma ju moja teta. Kedze mam dve male deti, chcela by som sa informovat, nakolko je tato choroba nebezpecna pre moje deti, celu moju rodinu.